Louis Vuitton - Gehryho skleněno dřevěná skořapka kryjicí vnitřní plné objekty galerie je mnohem vydařenějsi realizace než jeho další stavby. Zásádni rozdil je v konceptu využiti skleněnych konstrukci sloužících k zakryti strešnich teras, tvořících rozmanitý prostor s výhledy do okolniho parku a nedalekého La Defense. Terasy nabízí vskutku silný zážitek, který pokud bude v budoucnu umocněn umistěnim uměleckych děl, bude dílo dokonáno. Tolik funkčnosti a opodstatněnosti by člověk od Gehryho nečekal.
Naproti tomu vnitřní části galerie jsou typickou slabinou Gehryho staveb, kde vnějsi rozmach nekoresponduje s interierovým funkčnim řešenim. Výsledným dojmem je zmatečnost. Dvouplášťovost skla a objemu však funguje dobře ze vzdálených pohledů, stavba má najednou další rozměr. Odstupy ale bohužel chybí, botanická zahrada odhaluje jen menši část objektu. Přitom abstrakce kvetu rostliny by mohl být silný kompoziční počin právě ve vazbě na okolní zeleň. Horši řešeni naskýtá objekt ve vazbě na teren. Zařezává se jedním podlažím pod úroveň okolí a vytváří okolo sebe úzkou grotu členěnou řadou vodních ploch a nikamnevedoucích chodníků. Ve výsledku stísněný pocit z poněkud nadbytečné architektonické atrakce, kterou podruhé už nikdo nenavštíví. Neštěstí je dokonáno nemožností přístupu z okolního parteru … jména Vuitton a Gehry jsou však dostatečná pro neustálý přísun prvonávštěvníků. Samostatným tématem je materiálové řešení, které je opět utahané především díky vnější vaně opěrných zdí groty, které působí dojmem solidní provize od nějaké keramičky.
Užitečná poznámka na závěr - vstup do botanické zahrady je i vstupenkou do objektu, není tudíž nutno obcházet botanickou zahradu po silnici a ta zahrada opravdu stojí zato.
Nouvel - respektive jeho nová filharmonie v parku De la Villet je obdobně bombastická s obdobně velkými ambicemi jako LVFG. Tvarování ala houba s fasádou připomínající zoxidovaný pozink, se na první pohled snaží tvářit angažovaněji, cool a na rozdíl od Gehryho snobských kabelkářek na výletě za uměním, mířit na ten “správný” typ lidí.
V současnosti byl objekt před dokončením, sál zatím nepřístupný, funguje zatím jen galerie. Poznatky proto jen kusé. “Pozink” plášť je skvělý, tím to ale prozatím končí. Ani z výkresů jsem nepochopil jakékoliv odůvodnění onoho houbovitého tvaru, bohužel, nakonec tedy jakýsi hard-core Gehry. Co mi však přijde naprosto zásadní problém je urbanismus. Tvarové gesto by zasloužilo patřičnou soliternost, pak by i ona formálnost měla aspoň trochu opodstatnění, zde se však objekt krčí v zadní výbytkové části parku, západní stranou úplně nalepená na magistrálu peripherique. Problematičnost osazení je čitelná také v řešení vstupů. Jeden v přízemí do galerie se nachází přímo z exponovaného parku, druhý rampový monumentální nástup do 2np - filharmonie podél magistrály. Vzájemně jsou propojeny schodištěm. je nasnadě který vstup bude využíván.
Pantin - návštěvu jsem řadu let odkládal, až jsem nakonec prošvihl známý betonový squat, který se dnes pod rukama developerů mění na nový housing. Zde alespon odkaz na dřívější podobu :
V okolí stojí za zmínku koleje od Ofis - na Rue des Petits Ponts a jeden brutalistní maršmeloun.
Rekonstrukce starých mlýnů a skladišť za kanálem byl už z dálky natolik komerční, že ani nestal za přiblížení.
LC - všemi vychvalovaná výstava na mne udělala dojem typu “ode všeho něco”, u takové osobnosti je to málo. Obrazy z ranné tvorby, puristické období, modely a konče filmem o výstavbě Chandigahru. Ústředním motivem a jádrem expozice je modulor - trochu násilně vpreparovaná pionta výstavy. Závěrem - pokud už někdo navštívil všechny jeho objekty v Paříži, proč ne. Jinak raděj věnovat čas vil La Roche (přístupný), Maison du Bresil, Pavillon Suisse (přístupný) a především Immeuble Molitor (přístupný) více info na www.fondationlecorbusier.fr