Koncem června se uskutečnila v Helsinkách tento rok v pořadí již druhá konference pracovní skupiny pro standardy, která byla zřízena v rámci ACE (Evropská komora architektů). Cílem této pracovní skupiny je dozor při procesu vytváření jednotného standardu výkonů architekta v zemích EU a vlastní mapování rozdílného přístupu jednotlivých států k výkonu povolání.
Proces jednotného standardu byl již před rokem nastartován Evropským parlamentem. Jeho smyslem je maximálně otevřít trh mezi jednotlivými státy v rámci EU. Ten dnes funguje především v oblasti výkonu fyzické pracovní síly, na poli služeb a duševní práce zůstává mezi státy stále celá řada bariér, které přeshraniční výkon profese komplikují. V této oblasti se nejedná o vzájemné uznávání autorizací, na to už dnes funkční nástroje a mezinárodní úmluvy existují, ale o praktickou stránku procesu nabídky služeb a s nimi spjatého pojištění. Jednotný standard tak architektovi v budoucnu poskytne vedle možnosti být autorem návrhu stavby, také možnost stát se pro zahraničí ve všech ohledech plně zodpovědným generálním projektantem celého projektu.
Tvorbou jednotného standardu služeb byl pověřen Evropský standardizační úřad sídlící v Paříži (ČR hlasovala pro tento proces, jako jedna z mála zemí bez doprovodných výhrad). Cílem je, aby nástroje pro odstranění bariér na trhu služeb byly platné nejpozději od roku 2020. Nejedná se přitom pouze o segment stavební, ale o vůbec celý průmyslově návrhový trh a je pochopitelné, že ACE se jako zástupce architektů snaží obhájit co největší prostor právě pro naši profesi. Není v tomto jediná, nemalou aktivitu vyvíjí také Evropská komora inženýrů. Výsledkem standardizační komise (CEN TC 395) má být srozumitelný dokument popisující standard služeb a společný slovník pro jednotlivé procedury a sloužící jako čitelný podklad pro pojištění těchto služeb určený pro mezinárodně zadávané zakázky.Podoba takového standardu sleduje čistě linii vztahu mezi klientem a projektantem a související nutné úkony vyplývající z lokálních legislativních podmínek jsou chápány jako paralelní proces, který se tohoto vztahu netýká. Země s vyspělou legislativou se tak pro ostatní stanou otevřenější než například Česká republika, jejíž trh zůstane kvůli nadměrným legislativním požadavkům, neschopnosti stavebních úřadů vydávat souborná stanoviska a přetrvávajícímu požadavku na dvoustupňové povolování staveb pro zahraniční projektanty i nadále neformálně uzavřený. Pracovní skupina pro standardy v rámci ACE podrobuje tento proces standardizace hloubkovému průzkumu praktik při projektování v jednotlivých zemích a dává k němu svá doporučení. Používá k tomu různé metodiky, ať již dotazníky nebo podrobně popsané případové studie vzniku zakázky představené na několika vybraných typech staveb. Zástupci jednotlivých komor členských zemí nebo jejich obcí jsou pověřeni vypracováním těchto vstupů, se kterými se nadále pracuje. Kvalita těchto dat tak závisí na zodpovědnosti příslušné národní organizace. Výsledky průzkumu poskytují informace o někdy značných rozdílech v přístupu k projektování a vyvolávají také logickou otázku, do jaké míry je vůbec jednotlivé trhy žádoucí otevřít. Nejedná se samozřejmě pouze o prvoplánový strach o vlastní práci, ale také o oprávněné obavy o uchování národního standardu. Napříč Evropou dosud existují nemalé rozdíly v přístupu ke vzdělání architekta stejně tak k podmínkám potřebným pro autorizaci k projektování a vypadá to tak, že například státy jako Rakousko či Německo budou velmi zvažovat, zda mohou otevřít trh architektům Španělska aj. Minimálně do doby, než se vzájemně přiblíží také vzdělávací systém